Bára a Štěpán se rozhodli vzít se v únoru. To je zima na severu Moravy, odkud oba pocházejí, snad nejdrsnější. Všichni Báru známe. Jen ona si oblepila všechen nábytek ve studentském pokojíku novinami, vyráběla si náušnice z plastových odpadků, nosila ty nejobjemnější sněhule ve městě a ještě teď si nasazuje hadovku raději naruby. Koho by napadlo brát se venku v mrazu?

A přitom budoucí manželé s datem své svatby intuitivně následují tradice našich předků. Žijeme ve městě a nepracujeme na poli. Z oken kanceláří pozorujeme sníh a v únoru už nadáváme na šedé počasí a mráz. Chceme, aby se konečně začalo něco dít. A v lednu či v únoru se toho tehdy dělo nejvíc! Nejveselejší období roku, vsazené mezi dva břehy půstu, kdy lidé nemuseli pracovat venku, scházeli se u kamen ve světnici, navštěvovali se, pořádali tancovačky, bály, zabijačky a SVATBY. Tak, Báro a Štěpo, MASO PUSŤTE!

Masopustní veselky patřily v celém roce k těm nejbohatším, stoly se prohýbaly pod tíhou masa ze zabijaček a koblihů kulatých jako slunce. Při tanci se všichni snažili vyskočit co nejvýše, aby v létě sklidili stejně vysokou úrodu lnu a obilí. Také se výskalo co nejhlasitěji, aby už konečně přišlo jaro.Lidé tak nemysleli jen na sebe, ale svým tancem a zpěvem si přáli ovlivnit plodnost, zdraví a úrodu pro všechny v nastávajícím ro­ce.

Městské přástky ve vinárně

Ještě než řekne Bára své ANO, musíme se všechny ženy setkat a probrat to. Nemáme kamna a neumíme paličkovat ani příst. Tak se sejdeme při našich městských přástkách ve vinárně a budeme vyrábět papírové třásně a růže z krepového papíru. Krepák nesměl chybět na žádné masopustní zábavě ani svatbě! Dříve dívky pokorně vily tisíce papírových květů na klobouky masopustních masek a na výzdobu tanečních sálů. Ty naše však nebudou tradičně barevné ale šedé a chladně stříbřité (Bářiny oblíbené), dobře se hodí k severským lišejníkům. Šedavé třásně na břízkách v mlze. Bílé kmeny posvátné na Sibiři i ve Skandinávii, aurorální stromy, které mají v severských lesích jako první listy. A taky přidáme do svatební kytice slámu. Na děcka. Sláma je totiž tradičním symbolem plodnosti. A ježovku si necháme jako překvapení!

Radostné manželství a děcek jako stébel v otýpce slámy!