Čekání na přílet havranů, na nejtěžší vůně, na úplný opad listů, stane se to ze dne na den. V porytých záhonech svítí květy posledních jiřin a cínií. Hermann Hesse o nic píše svému příteli: Na zahradách jsou vidět nejjiskřivější květiny celého roku. Ztělesněním hýřivé barevnosti na vrcholu léta a zkraje podzimu jsou cínie! V pokoji je mám nyní pořád, naštěstí dlouho vydrží a já se s neskonalým pocitem štěstí a zvídavostí dívám, jak se kytice proměňuje od počáteční svěžesti až do uvadnutí.Příteli, zadívejte se někdy na kytici cínií starou týden či deset dní! Umdlévající okraje okvětních lístků se tu a tam zlehka ohnou a ukáží tlumenou běl, nevýslovně dojemnou a žalnou našedlou růžovou, jaká se dá spatřit na zcela vybledlých hedvábných předmětech po prababičce či na starých slepnoucích akvarelech.