Atmosféra jižní části Brna je zvláštní. Obrovské opuštěné bloky starých textilních továren určených na odpis, aby na jejich místě vyrostla instantní nákupní centra. Činžáky z přelomu 20. století mají zazděná přízemní okna, ohořelé fasády a často zejí prázdnotou. Několikaproudé silnice vytlačily chodce na úzké špinavé chodníky. Zmizela stromořadí, není důvod k vycházkám. Nedá se tu ani dobře najíst ani si koupit v pekařství rohlík. Nonstopy, sexshopy, benzínky, casina, laciné supermarkety. A taky řeka a železnice, která protíná nekonečné plochy městské divočiny. O tu je tady zájem. O pozemky v centru města za lacný peníz. Z naší pracovny na nádraží to do divočiny nemáme vůbec daleko. Už známe své zkratky a tak se snadno zanoříme do zeleně mokřadu, kde na podzim rozkvétají divoké hvězdnice. Této krajině dominuje maják, těžkopádný a upachtěný mrakodrap z cihel, nejvyšší v zemi, kde ale nechce nikdo bydlet. Nefunkční zóna s tajemstvím a dobrodružstvím. Zrušené autobusové nádraží zeje prázdnotou. Lampy u zarostlého a oprýskaného zábradlí z 80.let nám pořád připomínají veksláky v džínových bundách a mokasínách, usínající řidiče, močící opilce, kteří se vracejí domů. Městský folklor této čtvrti. Zdánlivě ztracený, ale stále prosakující na povrch. Svatební květina inspirována džízkou s našitou starou vyšívanou dečkou. Soustřeďujeme květiny do kruhů. Používáme tradiční venkovské zahradní druhy a divoké laskavce z autobusáku.