Nevěsta nechtěla nic nechat náhodě. Už v zimě jsme věděly, že máme zasít modře kvetoucí letničky. Už v zimě objednali v salonu modré surové hedvábí. Vše mělo modře vyvrcholit v srpnu. Jenže. V předsvatební večer zvoní nevěsta u našeho domu, rozhodly jsme se vázat podomácku v kuchyni, a že nemá šaty, od kterých se mělo všechno odvíjet. Tak stojíme před mou skříní plnou retro pokladů ze sekáče a zkoušíme alternativy. Nevěsta je roztomilá, jak tu stojí polonahá v obýváku (moc se neznáme), a vypráví nám útrapy z módního salonu. Nakonec si na uklidněnou vybere neonově růžové šaty, které jsem kdysi připálila žehličkou. Dobře to dopadne. Za hodinu změna. Šaty budou světlounce žluté s lososovým sedlem. Naše svatební kytice se kolem půlnoci mění jako chameleon. Všechno bude hrát barvami. Jako Renoirův impresionistický obraz. Rozloženo na skvrny. Letní modrá hortenzie a bělotrn, červená malokvětá růže, nažloutlá matná chlupatá mišpule, bílá divokého žebříčku, oranžová masitého středu květu třapatky, našedlý brutnák po odkvětu, zelenožlutá národní lípy a ostře modrá limonka. Na stole přistála darovaná lahev vína a obrovský klíč od kostela. Musí to do sebe zapadnout! Vážeme přes noc a ráno jen nazout botasky a fotbalové ponožky a rozběhnout se po hřišti. Z malé sportovní k zářivě modrým šatům je najednou kytice do náruče se vším, co poskytlo léto. Je to osobnější vztah. Tak: <3 L+P!!!