Slavíme nový rok ve starém stavení v pohraničí. Prošlapané podlahy, secesní zárubně dveří a pokoje plné pokladů. Schovali si je tu u pradědy Němci, kteří museli po válce odejít. Praděda jim slíbil, že se pro všechno mohou vrátit, až se zlepší doba. Když dělali domovní prohlídky, děda spálil všechny drahé kožichy. Pijeme ze starých skleniček, přehrabujeme se v minulosti někoho jiného. Ta minulost je tu všude přítomná, smutno a těžko, i v krajině křížků a kapliček, o které se nikdo nestará. Zimní louky a meze, mohutné pruty divokých růží s trny. Podobenství trnové koruny, utrpení lidí, vykořeněnosti, dávného přepychu a nynější prázdnoty. Zlatíme pruty do pokojíku v podkroví, malý křišťálový lustr a výhled do pustého kraje.