Listopad, vůně listí na chodníku, pach chryzantém, cesta na hřbitov, jemný déšť. Duše, které ještě nedosáhly blaženosti, ticho za hřbitovní zdí, zpěvy u kříže, mihotání svíček, rozteklé červené plastové kelímky. Hodonín, starý hřbitov s mohutnými alejemi, rozpadlé kuličky platanů na náhrobcích. Babička je vždycky dřela kartáčem. Pod zimostrázem pohřbená andulka a s ní praděda a prababička. Večerní vázání věnců v paneláku a chryzantémy ve vaně. Tma a tichá procesí na konec města. Uctění památky věrných zesnulých.

V podvečer vážeme kytice v salonu, vybraly jsme poslední umírající rostliny, zmrzlé cukrátkově pastelové růže vyhozené z městských záhonů, vybledlé ostružiny ze zahrady, kuličky trnek a biskupské čepičky brslenu z opuštěného líšeňského sadu, chmýří japonských sasanek a plaménků, tuhé listy mahonie. Poslední rostliny času odcházení, pak už se podle pověstí smí sbírat jen pelyněk a jmelí.

Kytice jsme tentokrát položily na opuštěné bezejmenné dětské hroby. Zrezivělé ohrádky, sošky andělíčků bez hlavy, hromádky hlíny s číslem.